Jedovaté rostliny

Tis červený

2010-04-06T13:52:00.000-07:00

Tis červený (taxus baccata, taxus communis) Je nejenže jedovatý, ale ve volné přírodě označený za silně ohrožený a chráněný zákonem. Osobně jsem jej potkal jedině na místech, kde byl určitě kdysi vysazen lidmi, byť třeba před několika sty lety. Jde o keř, a použít slovo vytrvalý tak trochu nevystihne fakt že tis žije i přes 300 let. Obvykle mívá několik kmenů, kára je načervenalá, šupinatá. Kvete v březnu či dubnu drobnými kvítky na všech větvičkách (viz foto), květy dozrají v semeno obklopené červenou bobulkou, která jako jediná z celého keře není jedovatá. (ale ta semena jedovatá jsou) To, že je neopadavý, snad nikoho u jehličnanu nepřekvapí. Jak jsem již naznačil, býval a je vysazován člověkem, kdysi pro své dřevo, ze kterého se dělaly například luky a lučiště kuší, dnes pro okrasu v parcích. Ostatně vzpomínám, jak jsme jako děti ty kuličky pojídali, bez ohledu na paní učitelku, která tvrdila, že se otrávíme. Nestalo se tak, takže opravdu nejsou jedovaté.

Bledule Jarní

2010-03-31T09:32:00.000-07:00

Bledule jarní (leucojum vernum) Je drobná, malými bílými kvítky vykvétající rostlina. Samo jméno jarní naznačuje, že vykvétá brzy z jara. Je to vytrvalá cibulovina, z každé cibulky vyrůstá jeden až dva bezlisté stvoly s květem a několik špičatých, sytě zelených a žilkovaných listů. Květ je šestičetný, se žlutými skvrnami na koncích bílých okvětních lístků. vyskytuje se ve všech nadmořských výškách, ve střední Evropě. U nás je ve volné přírodě je k potkání relativně vzácně, má ráda vlhká stanoviště na stráních, loukách a v lužních lesích podél toků. Občas je k vidění i na zahradách, míněno nesázená, divoká. Bledule je totiž relativně často k vidění právě na zahradách, úmyslně pěstovaná je poměrně hojná. Aby také ne, její kvítky jsou jedny z prvních, co na jaře potěší oko i duši. Nicméně má to háček, celá rostlina obsahuje ředu poměrně silně jedovatých látek, při náhodném požití následuje zvracení a průjmy. Inu také jde o rostlinu na okrasu, ne k jídlu.

Jed z huby

2009-10-26T23:48:00.000-07:00

Nějakou dobu jsem tu nevypouštěl vlastní jedy z jedovaté papuly, ale časy se mění, lidé se mění atd atd. A tak holt opět občas něco přibyde. Patrně hlavně o exotických rostlinkách, co se k nám poslední dobou dováží na tuny. Znáte to sami, v různých megamarketech nakoupíte v akci čtvero podezřelého roští za pár kaček. Ale nikdo neví co je to vlastně zač, jestli to náhodou není jedovaté, nebo obydlené zvířátky z druhého konce světa. Jako posledně, kdy si takhle koupila rodinka palmu a ono v ní bylo hnízdo smrtelně jedovatých pavouků. Naštěstí se to poznalo podle divných zvuků co vydávali. Jinak mohlo docela klidně dojít k tragédii.

Bolševník obecný

2008-01-07T15:10:00.000-08:00

Bolševník obecný (Heracleum sphondylium) je menším, nicméně o nic příjemnějším příbuzným známému bolševníku velkolepému. A ostatně i se známým bolehlavem, jehož se ke trávení osob používalo po celá staletí. (bolehlavem byl otráven například Sokrates a rozhodně nebyl jediný) Bolševník sám též nepříjemně zapáchá (květy voní tak medově sladce, až je to fuj, stonek rovnou smrdí) A to že je menším příbuzným neznamená, že by byl malý. Bolševník obecný dorůstá výšky dvou metrů, a při podobné velikosti jsou spodní části rostlin natolik dřevnaté, že kosa nemá šanci. Ještě tak se zlomit, ale ne useknout bolševníkový porost. Z růžice ohromných přízemních listů vyrůstá rýhovaná lodyha místy též olistěná (mnohem menšími listy). Lodyha se několikrát větví, na konci každé větve vykvétá květ v podobě okolíku. Roste s oblibou na loukách, jejich okrajích, pastvinách, na okrajích lesů, ve vlhku. Prakticky po celé evropě je relativně běžný. Celá rostlina je jedovatá, nejhorší jsou údajně nezralé plody. Kdysi se užíval jako projímadlo, ale údajně i jako afrodisiakum. (Hm, to mi nějak nejde dohromady tyto dvě funkce) Nicméně dnes je považován za příliš nebezpečný k léčení. Ostatně rostlina je natolik nebezpečná, že i jen sbírat se musí v rukavicích, a rouška též neuškodí.

Jmelí bílé

2007-07-13T00:35:00.000-07:00

Jmelí bílé (Viscum album) kdo by je neznal? Vždyť jde o rostlinu rostoucí běžně prakticky v jakémkoliv lese. Jde o parazitickou rostlinu rostoucí v korunách stromů. Živiny saje kořeny ze stromu, a němž roste, nicméně se zdá, že jmelí současně poskytuje svému stromu ochranu před některými plísněmi a houbami a celkově prakticky nijak neškodí. Jmelí je použitelné v léčitelství, vyšší dávky jsou ale nebezpečné, protože obsahuje mnoho toxinů.

Áron plamatý

2007-06-06T22:31:00.000-07:00

Áron plamatý (arum maculatum) je chráněnou rostlinou (ohrožený druh) jež je mírně jedovatá. Kdysi byl využíván i v léčitelství, dnes se již prakticky nepoužívá. Jde o vytrvalou rostlinu o výšce až asi 50 cm, se střelovitými listy dlouhými až asi 25 cm na dlouhém řapíku. Roste vzácně ve vlhčích nebo lužních lesích, obvykle smíšených. Býval považován za afrodisiakum, ale tyto účinky se nikdy nepotvrdily.

Opět chvíli bez dozoru

2007-05-08T17:17:00.000-07:00

Omlouvám se, že to tu bylo opět chvilku bez jakýchkoliv nových příspěvků, ale znáte to sami: Člověk je zaměstnaný a nemá čas se věnovat něčemu dalšímu. A navíc mi bylo nějak špatně. (Tedy, ne že bych teď překypoval zdravím, ale bylo to horší..)

Pelyněk pravý

2007-04-18T08:55:00.000-07:00

Pelyněk pravý (artemisia absinthium, herba absinthii) je rostlinou pověstně hořkou, pochází od ní přísloví: hořký jako pelyněk. Jde o vytrvalou bylinu z čeledi hvězdnicovitých s chlupatou, rýhovanou, větvenou lodyhou, poměrně hustě porostlou listy. Květy jsou na horních koncích lodyhy uspořádané jako lata, mají žlutou barvu. Kvete od července do října. Pelyněk je vynikajícím přírodním prostředkem na žaludeční potíže, avšak musí se užívat s mírou, obsahuje totiž značné množství halucinogenního jedu thujonu. Pelyněk je základní složkou likéru absinth, avšak právě spojení thujonu s alkoholem je velmi nebezpečné při pravidelném užívání větších dávek. Thujon totiž likviduje (rozpouští) mozkové buňky, a po čase tak u silných pijáků absinthu docházelo ke stavu zvanému absintismus, kdy jim v hlavě vzniklo doslova prázdno, a oni jen seděli či měli záchvaty podobné epilepsii.

Kapraď samec

2007-03-25T13:29:00.000-07:00

Kapraď samec, (Dryopteris filix-mas) je rostlinou z čeledi kapraďovitých (jak překvapivé, že?) . Ono vůbec, kapraďovité rostliny jsou vývojově velmi staré, pokrývaly zemi již v dobách, kdy tu kráčeli dinosauři, koneckonců pozůstatky tehdejších (obřích) kapradin se zachovaly ve formě uhlí. (Spolu s dalšími rostlinami, plavuněmi a obřími přesličkami) Jde o rostlinu rozmnožující se výtrusy, nemá květy, nemá hlavní stvol. Jen dlouhé řapíky se střídavými listy. U tohoto druhu kapradí je dálka jednotlivých řapíků až cca 1,5 metru. Roste v převážně stinných a vlhkých lokacích, běžně v lesích, na jejich okrajích, v křoví. Je značně hojné. Dříve se užívalo i v léčitelství (například proti parazitům) potřebné dávkování je ale nejisté, mohl se relativně snadno otrávit celý pacient.

Dymnivka plná

2007-03-23T15:43:00.000-07:00

Dymnivka plná (corydalis solida) je vytrvalá, relativně nízká (max 30 cm) rostlina, s dlouze řapíkatými, 3 četnými listy a bílými nebo fialovými květy v hroznu. Kvete asi od března do května, plody jsou tobolky se semeny. Obsahuje směs asi 20ti alkaloidů, jež jsou poměrně nebezpečné, protože mohou způsobit celkové "ztuhnutí" organismu (katalepsii) a navíc snižují srdeční činnost. Zkrátka rostlinka sice krásná, ale nevhodná k ochutnávání.

Kokrhel luštinec

2007-03-03T15:49:00.000-08:00

Kokrhel luštinec (Rhinanthus alectorolophus) má docela zajímavé jméno, protože základem je slovo rhinos, čili nos. Jmenuje se tedy po latinsku vlastně nosatec, protože pysky jeho květů opravdu připomínají řádně zahnutý nos. Jinak jde o rostlinu jednoletou, s přímou lodyhou velmi rozdílného vzrůstu. Podle podmínek asi od deseti cm až skoro metr. Lodyha je většinou nafialovělá, nebo přímo fialová, chlupatá. Listy mají zubaté okraje a celkově jsou podobné listům kopřivy, avšak jsou delší a užší. Kvete od května do července žlutými květy, jichž je v květním hroznu něco mezi deseti a dvaceti. Roste vzácně na loukách, mezích a podél cest. Je slabě jedovatý.

Brslen evropský

2007-02-25T17:10:00.000-08:00

Brslen evropský (euonymus europaeus) Je opadavý keř značně proměnlivého vzrůstu. Od asi metru, až po šest či sedm metrů. Mladé větve jsou oblé a zelené, staré čtyřhranné, skoro černě tmavé. Řapíkaté jednoduché listy s pilovitým okrajem jsou kopinatého tvaru a vzrůstají porůznu z větviček. Kvete přibližně od května do července růžovými květy. Roste v křovinách či podél okrajů listnatých lesů, dává přednost vlhkým půdám, roste poměrně hojně. Velmi často je k potkání pěstovaný v nějaké zahradě či parčíku, abych se přiznal, tak i mě na zahrádce roste. Ale pravdou je, že je to rostlina jedovatá a pojídat větvičky či plody rozhodně není dobrý nápad. (Způsobuje pouze nevolnosti a zvracení, ael není o oc stát.)

Halucha vodní

2007-01-31T06:37:00.000-08:00

Halucha vodní (Oenanthe aquatica) Proč se asi tato rostlinka jmenuje, tak jak se jmenuje? asi to nebude z důvodů, že je neškodná a výborné krmivo pro dobytek i lidi co? Tato jedno či dvou letá rostlina má pochopitelně svoje jméno od nepříznivých účinků. Ono, kdo by věřil něčemu, co se tolik podobá bolehlavu? Výška je asi 50-150 cm, přímá dutá větvená lodyha. Zpeřené řapíkaté listy, na vrcholcích kílé květy v období června až září. Roste těsně u břehů (nebo i ve vodě) stojatých či pomalu tekoucích vod, případně na pravidelně zaplavovaných půdách. Mimo rybníkářské oblasti relativně vzácná.

Koukol polní

2007-01-28T14:55:00.000-08:00

Koukol polní (Agrostemma githago) je jak již sám název naznačuje rostlinou rostoucí s oblibou na polích. Je to jednoletá (ale vysemení se, takže vlastně vytrvalá) až metr vysoká rostlina s přímou, chlupatou lodyhou a špičatými listy. Květy jsou purpurové nebo fialové, kvete od května do října. Kdysi velmi hojný, ale jelikož je to plevel (a jelikož jeho semena přimíchaná k obilí způsobovala otravy) byl poměrně úspěšně potlačován.

Vlaštovičník větší

2007-01-27T08:45:00.000-08:00

Vlaštovičník (vlašťovičník) větší (Chelidonium majus) je vytrvalá (až moc) bylina dorůstající výšky asi 30 cm až 1 metr. Roste s oblibou prakticky kdekoliv, kde není likvidován, běžně na zahradách, rumištích, v příkopech, na okrajích polí. Má chlupatou, větvenou lodyhu, řapíkaté listy jsou chlupaté na řapíku a zespodu na silnějších žilkách. Poraněná rostlina roní jasně oranžové mléko. Kvete od května do září člutými květy. Jedovaté je mléko (které ale obsahuje celá rostlina). Nicméně, ono nic nebývá zcela černé nebo bílé, i toto jedovaté oranžové mléko je možné používat pro léčivé účely. Například při potírání působí na bradavice a podobně. Užívá se snad jen čerstvá rostlina.

Ďáblík bahenní

2007-01-20T22:25:00.000-08:00

A opět změna, přesun z plevelů a pichláčů opět na jedovaté rostlinky. Jednou takovou je: Ďáblík bahenní (Calla palustris). Je to rostlina chráněná coby ohrožený cruh, faktem je, že se nijak běžně nevyskytuje. Upřímně, komu by ten nepěkný jedovatý plevel chyběl? Ochrana přírody je dobrá, ale nesmí se přehánět, podívejte se, jaké problémy nadělalo jedno vzácné křoví (opravdu nepěkný pichláč) rostoucí u zamýšlené trasy D8. Problémydělající ekologové by se měli zamyslet nad tím, kolik zvířat bylo přejeto na staré silnici za dobu, co oni nedovolili postavit dálnici. Nemluvě už o ohrožení lidí (a hlavně DĚTÍ) ve vesnicích, kterými asi 5 let zbytečně jede kamion za kamionem. Takhle se ekologie provozovat nedá.. Jenže jak to vysvětlit bandě nevzdělaných fanatiků? Ale zpět k ďáblíku. je to vytrvalá rostlina malého vzrůstu (až asi 30 cm) s plazivým oddenkem, z něhož vyrůstají bezlisté stonky zakončené květem. Jeho plody jsou červené bobule, které někdy snědí nepozorné děti a otráví se tak. Kvete přibližně od května do července. Roste v okolí bažinek a rašelinišť, někdy i přímo v mělké vodě.

Bodlák

2007-01-09T23:41:00.000-08:00

Bodlák je rostlinou, jejíž květ se nádherně vyjímá ve váze, ale rozhodně nebudete chtít, aby rostl kdekoliv, kam musíte chodit (a píchat se o něj). Což je ale docela neskromné přání, vyhubit tuhle potvoru není zdaleka snadné. Je to dvouletá (ale vysemení se vám a tak prooste stále) bylina o vzrůstu až asi 125 cm, přízemní řapíkaté pichlavé listy, horní přisedlé pichlavé listy. A bohužel má vlastnosti plevelu, roste rychle, stíní okolním rostlinám, špatně se likviduje, píchá, dělá problémy. Původně jde o rostlinu luk a strání, nicméně je více jaki ochotný se vysemenit i v zahradě.

Další trnité křoví

2006-12-28T20:53:00.000-08:00

Ať již vtvořené třeba akátem ((Robinia pseudacacia) jasanem (Fraxinus excelsior) či třeba jabloní (malus) jež roste nevhodně do tvaru křoví. Jde o to, že i pokud dotyčné nemají přímo trny (jasan, jabloně, hrušně, švestky) tak obsahují více nežli dostatečné množství píchavých větviček (hlavně švestky) že odrazují jakékoliv pokusy o kultivaci. Podobná křovíčka jsou prqakticky nelikvidovatelná, člověk nedosáhne na jejich větve, dřevorubec s pilou nedosahne na kmeny. Prakticky jediné co se dá s podobnými (obvykle kruhovými) křovími provést je ignorovat a prořezat zvnějšku co to jde, případně drasticky vypálit, nic jiného nejde.

Trnka

2006-12-18T13:47:00.000-08:00

Trnka aneb slivoň trnitá je dalším zástupcem rostliny v zásadě užitečné, ale její houževnatost a relativně dlouhé trní ji spolehlivě řadí mezi fuj plevele. Je to opadavý listnatý trnitý keř o výšce až 4 metry, na jaře kvete na holých větvích, listy se objevují až později. Na podzim dozrávají na větvích plody, trnky. Poskytuje výborný příbytek ptactvu. No, ale... Tam kde roste se jí zbavíte jen velice obtížně, nějaké prořezávání či střih nepadá díky množství ostrých trnů prakticky v úvahu, a keř vyrůstá mnohokráte i z vypálené půdy, a rozrůstá se kořeny široko daleko.

Bezinka

2006-12-14T05:49:00.000-08:00

Bez černý, lidově řečeno bezinka (Sambucus nigra) je další rostlinkou, jež je sice léčivá, ale jako plevel patřičně nepříjemná. Je to vytrvalý (až moc) keř či strom dorůstající výšky až asi 10 metrů, řapíkaté pěti a sedmičlenné listy, na jaře kvete bílými voňavými květy. Květy a plody se sbírají a suší, obojí je léčivé. Užitečné jsou rovněž i listy, ale pouze jako obklad, protože ty jsou spolu s kůrou jedovaté. Horší ale je, pokud obklady nepotřebujete, květy nechcete, a hlavně nechcete na pozemku celý bezinkový keř. Jde totiž o rostlinu opravdu vytrvalou, kořeny jdou značně hluboko, z posekaných kmínků vyrostou dalším rokem nové.. Na druhou stranu je nutné přiznat, že každoroční mýcení několika bezových keřů vám poskytne spoustu biomasy k obohacení kompostu, a uschlé větve i relativně hodně dříví na podpal.

Šípek

2006-12-05T09:48:00.000-08:00

Planá růže alias šípek. V žádném případě není rostlinou jedovatou, její plody jsou dokonce léčivé, například se sbírají na sípkový čaj. Nicméně jde o rostlinku trnitou a křovitou, které se prakticky nezbavíte. Ono je krásné mít šípky někde v úvoze nebo an mezi, ale asi je nebudete chtít přímo v zahradě, aby vás ohrožovali trny. Na druhou stranu je pravda, že když kvete tak šípkový keř nejenže krásně vypadá, ale také nádherně voní. Koneckonců je to předek všech těch šlechtěných růží.. Na druhou stranu při manipulaci s ním pozor, propletené trnité větve se rády nečekaně vymrští do obličeje a není to nic příjemného. Oficiálně dorůstá maximální elikosti asi 3 metry, v praxi lze potkat i větší. Roste hojně prakticky kdelkoliv s vyjímkou hor.

Přibude

2006-12-02T09:06:00.000-08:00

Soudím, že posláním tohoto místa nejsou jen rostliny přímo jedovaté, ale i různé takové ty obtížné. Ať již plevely, různá pichlavá křoví, rostlinky vyvolávající alergie a podobně, je jich totiž docela požehnaně, a jak se říká: I ta nejkrásnější růže má trny. A nejde jen o krásnou růži šlechtěnou, ačkoliv i ta může ublížit, ale třebas takový šípkový keř. Ten sice v době květu vypadá krásně, a i krásně voní, dokonce poskytuje i užitečné plody, šípky (S knedlíkem a se zelím. Ne se šípkovou. Kdo nezná nezná..) ale jinak je to poměrně nepříjemný plevel, dostat ho z místa kde ho nechcete mít je značně obtížné, jistota alespoň několika trnů v těla a celkově fuj fuj. A nebo takový bez, lidově bezinka. Jde o rostlinu jejíž plody jsou léčivé, a dokonce i listí se hodí k různým zábalům na opuchlé nohy a podobně. Jenže, když se vás rozhodne oblažit svým růstem, tak se jí zbavit není sranda, snese dokonce i posekání a spálení, další rok zas vyroste z kořenů. A proto budou napříště k počtení i popisy těchto rostlinek, nejen jedovatých kousků, ale i obtížných potvor.

Jírovec Maďal

2006-11-23T14:45:00.000-08:00

Neboli kaštan, (Aesculus hippocastanum) zná snad každý. Narozdíl od ostatních rostlinek popisovaných zde okolo nejde o květinu nebo keř, ale porádný strom, dorůstající 20-30 metrů, o průměru kmene běžně přes metr a relativně běžnější je i okolo dvou. Ohromné pěti či sedmičlenné listy na dlouhém silném řapíku, kvete na jaře bílými narůžovělými květy uspořádanými v hroznu, na podzim opadávají plody (kaštany) ve známé ostnaté kouli. Tohle snad ví každý, ale výrazně méně známou vlastností je to, že je celý jedovatý. Tedy ne že by nějak příliš prudce, ale může při větších dávkách poškozovat ledviny nebo játra.

Dipladénie

2006-11-15T22:17:00.000-08:00

Dipladénie (Dipladenia sanderi) je popínavou, bohatě a krásně kvetoucí rostlinou. Pochází původně z tropické části ameriky, u nás v přírodě neroste, a ani nezplaňuje. Ačkoliv jde o rostlinu krásnou a opravdu reprezentativní, tak její účinky na lidi již tak pěkné nejsou, mléko jež obsahuje v sobě má několik alkaloidů, celkově nepůsobících příliš zdravě. (Existuje též bílá varianta, původní přírodní je ale růžová.)

Jedovaté rostliny v domácnosti

2006-11-12T18:55:00.000-08:00

Ačkoliv by se to na první pohled zdálo nemožné, spousta pokojových rostlin je jedovatá. Ve státě kde vás na každé krabičce cigaret otravují nápisy o škodlivosti kouření, prodávají květináři (a hůře i třeba supermarkety) své květinky bez problémů, bez alsepoň povinnosti zákazníka upozornit na to, že to co kupuje je za takových a takových okolností nebezpečné. A nejde jen o zeleň samu, ta může také obsahovat různé nezvané hosty, pamatuji se na případ, když v dovezených palmičkách žily kolonie smrtelně nebezpečných pavouků. A co podobných případů se asi nikdy nezveřejní, buď díky šikovnému utajení prodejcem, nebo třebas že dotyčná nebezpečná rostlina či s ní zakoupený živočich prostě v našem prostředí zajdou dříve, než stačí komukoliv ublížit. Proto nemůže být nikdy na škodu, zjistit si o rostlině více, než jí přinesete do bytu. Jednak jestli je sama neškodná, či jestli máte dávat pozor na děti a zvířata, případně jestli byla pěstována u nás, nebo jde o dovoz z tropů či jiné exotické oblasti. Nehoda se sice i tak může stát, ale vy aspoň budete vědět, že jste dělali všechno možné pro to, aby se nestala.

Čemeřice nachová

2006-11-09T23:09:00.000-08:00

Čemeřice nachová, Helleborus purpurascens je rostlinou rostoucí ve volné přírodě jen relativně vzácně, teda alespoň v ČR. Což je vlastně dobře, ona je sice pěkná, ale značně jedovatá. O to větším rizikem je její pěstování na zahrádkách jako ozdobné rostliny, dítka jsou schopná se v pohodě otrávit. Čemeřice dorůstá značně rozdílné výšky, od cca 15 cm až po 45, má lysý silný stonek, spodní část je hnědočervená. Listy jsou dlouze řapíkaté. Kvete brzy na jaře, od února do dubna, květy jsou obvykle po dvou nebo po třech. (A kupodivu mají barvu červenavou až nafialovělou, nachově rudý jsem snad nikdy nepotkal...)

Blatouch ještě jednou

2006-11-04T19:23:00.000-08:00

Nu vida, a tady je obrázek. Caltha palustris, blatouch bahenní. Opravdu nechápu co to s bloggerem je, vždyť alespoň jednou v týdnu nejdou k postům přidávat obrázky, a místy nejenže nejde postovat vůbec nic, ale ani na blogy se nejde dostat zvenčí. Vždyť se stačí jen podívat na stránku oznámení. Je tam celý seznam omluv za nejrůznější problémy, s datováním obden (místy i víckrát deně, když je opravdu smůlovatý den). To by nešlo službu třeba na 14 dní vypnout, a mezitím třeba dodělat plně funkční engine, a třebas nějako údržbu serverů, aby alespoň pár měsíců běžely bez problémů?

Blatouch bahenní

2006-11-02T08:58:00.000-08:00

Blatouch bahenní (Caltha palustris) je vytrvalou behenní rostlinou, dosahující značně proměnlivé výšky (spíše délky) od asi deseti cm, po více jak půl metru. (Místy až metr) Typické velké, tmavozelené listy jsou na spodní části rostliny dlouze řapíkaté, výše potom přisedlé. Květy zhruba od dubna do července jsou žluté. Roste prakticky po celé evropě, (v alpách dokonce i ve velkých výškách okolo 2500 m nad mořem) ve vlhkých oblastech podél řek, potoků, jezer atd. Snad nikdy nikdo se blatouchem neotrávil do mrtva, následkem jsou žaludeční křeče, zvracení, nevolnosti a podobně. Nicméně jedovatá je celá rostlina. (hm, fotka jako obvykle nebude.. kdo nezažil text: This server is currently experiencing a problem. An engineer has been notified and will investigate. Zatracenej krám, už mě to začíná výrazně štvát.)

Dřišťál obecný

2006-10-24T20:15:00.000-07:00

Dřišťál (Berberis vulgaris) je opadavý, asi 2-3 metry vysoký keř s trnitými větvemi. Od dubna do května kvete hrozny žlutých květů, které později dozrávají v červené bobule. Listy vyrůstají v trsech z jednoho místa, jsou eliptického tvaru na krátkém řapíku. Je ochoten růst parkticky kdekoliv. Kdysi se myslelo, že pomáhá rozšiřovat rez obilnou, a tak byl dřišťál hojně huben. Celá rostlina je jedovatá. Tedy, přesněji řečeno, plody či kůra se používají v medicíně, ale musí se velmi opatrně.

Kolotočník ozdobný

2006-10-16T07:57:00.000-07:00

Kolotočník ozdobný (Telekia speciosa) je rostlinkou, jejíž české jméno jako by naznačovalo funkci ozdoby kolotočů. Není to tak, jde o rostlinu sice původně pěstovanou pro ozdobu, ale natolik dobře zdomácnělou, že se již dá brát za divoké kvítí. Roste na lesních mýtinách, v příkopech, podél vod. Dorůstá výšky asi 0.7-2 metry, lodyha je přímá, v horní části větvená. Listy vejčité, pýřité ze spodní strany. Když kvete (od června do července) vytváří květy tvarem podobné kopretině, akorát že větší a jsou celé žluté. Obsahuje látky spíše pouze alergení, než doopravdy jedovaté. (Ale kdo zažil pořádný alergický záchvat, ten ví své.. ono také nejde o nic příjemného..) Obrázek bohužel nebude, blogger se rozhodl nefungovat, sory.

Bledule jarní

2006-10-14T00:15:00.000-07:00

Bledule jarní (Leucojum vernum) je jednou z prvních jarních květin. A možná právě proto, aby měla ochranu před hladovými zvířaty je také rostlinou značně jedovatou. A navíc ve volné přírodě již vzácnou, označenou jako ohrožený druh, ale to pro nás nemusí být až tak důležité. jedná se o rostlinu vysokou 10-30 cm, vyrůstající z cibulky. na zahnutém stonku vyrůstá jeden až dva květy, listy jsou přízemní, připomínající tvarem trávu. Roste na loukách a vlhkých stráních, zpravidla na výživných půdách. Kvete od února do dubna, je u nás původním druhem, pěstováním na zahrádkách zplaňuje.

Dymnivka žlutá

2006-10-11T15:23:00.000-07:00

Dymnivka žlutá (Corydalis lutea) je rostlinou vytrvalou, dorůstající výšky 10-40 cm. Zpeřené listy s lístky na řapíkách vyrůstají v nepravidelných vzdálenostech od sebe. V době od května do září kvete hroznem žlutých květů vyrůstajících z konce lodyhy. Původem sice z teplejších krajin, ale pěstována ráda zplaňuje, a tak roste v ČR místy docela hojně. Patří mezi slabě jedovaté rostliny, otravy u lidí nebyly pozorovány.

Vraní oko čtyřlisté

2006-10-10T02:47:00.000-07:00

Paris quadrifolia, vraní oko čtyřlisté. Kdo yb neznal tuto jedovatou rostlinu, trávící rok co rok několik lidí, kteří si utrhnou plod podobný borůvce? Ještě že se látky v něm obsažené vstřebávají tak obtížně a pomalu, jinak by pravděpodobně působilo několik úmrtí ročně. Roste ve vlhkých lesích, a to velice nerovnoměrně, místy vůbec, jinde relativně často. Celá vytrvalá rostlina je vyoká asi 40 cm, má listy uspořádané (jak překvapivě) po 4ech, a jediný květ na vrcholu, který později dozrává v onu nebezpečnou borůvku.

Halucha vodní

2006-09-17T08:14:00.000-07:00

Halucha vodní (Oenanthe aquatica) už jaksi jménam naznačuje nepatřit mezi rostliny neškodné. Jde o jedno až dvouletou bylinu z čeledi okoličnatých, rostoucí (překvapivě, vzhledem ke jménu) ve stojatých či pomalutekoucích vodách, tam kde není příliš hluboko. (Maximálně asi metr hloubky.) Dorůstá výšky asi 50-150 cm, Má přímou, dutou, zvenčí rýhovanou lodyhu jež se větví. (Prostě bolehlav, bolševník a spol, patří to do stejné čeledi rostlin.) Listy jsou řapíkaté, zpeřené. Květy (kupodivu květenství okolík) s bílými kvítky kvetou v době od června do srpna. Kromě přímo ve vodě roste také podél břehů, případně v bažinách, a to hlavně v oblastech rybníků. Má i své léčivé účinky (například se používal k odlehčení kašlání u astmatiků) ale je též značně toxická, a tak se již nepoužívá. (zkrátka není daleko k dávce, co vyléčí opravdu všechny problémy jednou provždy)

Vlaštovičník větší

2006-09-12T15:41:00.000-07:00

Vlaštovičník větší (Chelidonium majus) je vytrvalou, až metr vysokou rostlinou se žlutými květy a oranžovým mlékem. Lodyha je chlupatá, větvená. Listy jsou řapíkaté, střídavé. Kvete v období května až září. Roste všude možně, halvně na různých rumištích a v zanedbaných zahradách se mu opravdu daří, od nejnižších poloh až po pahorkatiny je značně rozšířený. Rostlina obsahuje v mléce směsku asi 20ti různých alkaloidů, způsobující při pozření nevolnosti, křeče až smrt. Lidové léčitelství doporučuje trhat tuto rostlinu, a jejím mlékem si potírat bradavice. Skutečný účinek je ale vcelku zanedbatelný.

Narcis

2006-09-10T09:34:00.000-07:00

Narcisy (Narcissus hybrida) jsou víceletými rostlinami vyrůstajícími z cibulek (nejen) na zahrádkách. je vysoký až 60 cm, listy jsou podobné širším a masitějším listům trávy. Šlechtěné odrůdy pocházejí z původních divokých, rostoucích v oblasti střezemního moře. Kvete přibližně od března do května, podle odrůdy, barva květu je opět podle odrůdy. Celá rostlina obsahuje jedovaté alkaloidy, otrava se projevuje průjmem a zvracením.

Tolita lékařská

2006-09-01T14:10:00.000-07:00

Je zajímavé kolik rostlin uváděných zde mezi jedovatými má ve jméně přídavek lékařský nebo lékařská. Jde však o to, že většina léčivých látek se ve větším množství chová značně nebezpečně. Například digitalis, podávaný kardiakovi v malé dávce mu pomůže, větší dávka naopak zdravého člověka zabije. Tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria) je vytrvalou rostlinou o výšce 30-130 cm, lodyha přímá, nevětvená, u země nachová. Listy jsou vejčité, řapíkaté, na žilkách porostlé chlupy. Roste na sušších travnatých či skalnatých stráních, a podél okraje lesů. V přírodě roste v teplejších polohách, místy poměrně hojně. Otravy se projevují průjmem a zvracením. Pro svou značnou toxicitu se již dnes k léčení nepoužívá.

Stulík žlutý

2006-08-04T23:20:00.000-07:00

Stulík žlutý (Nuphar lutea) je vytrvalá vodní bylina, s oddenkem rostoucím v bahnu na dně, listy jsou plovoucí po hladině. Listy mají čepel o průměru 15-40 cm, po okrajích vlnitá. Květy jsou žluté, o průměru asi 5 cm. Kvete mezi červnem a srpnem. Plody zrají nad hladinou, po dozrání klesají ke dnu. V přírodě se vyskytuje ve stojatých vodách (rybníky, slepá ramena řek) v místech kde je hloubka asi 50-200 cm a bahnité dno. Je poměrně nezávislý na čistotě vody. Pěstuje se pro okrasné účely podobně jako lekníny. Rostlina obsahuje nespecifikované alkaloidy.

Starček obecný

2006-07-28T07:54:00.000-07:00

Starček obecný (Senecio vulgaris) Je vysloveně luční a polní rostlinou. Roste právě na polích, mezích, v lukách, případně podél cest. Je to jednoletá bylina s krátce ochlupenou, přímou, rýhovanou lodyhou. Navíc je lodyha plná a větví se. Celková výška je asi do 60 cm, listy mají zubaté okraje, spodní jsou krátce řapíkaté, horní objímavě přirostlé. Kvete od března do listopadu, květy jsou žluté barvy, vnější okvětní lístky zelené. Alkaloidy v něm obsažené způsobují odumírání jaterních buněk, případně zvětšená játra, poškozují nervovou soustavu a jsou patrně i karcinogení. Jde o rostlinu nebezpečnou při pozření (otravy byly pozorovány u lidí, jež jej pozřeli v mouce) ale naopak velmi užitečnou při léčení různých zánětů a podobně v podobě obkladů.

Kalina tušalaj

2006-07-27T09:47:00.000-07:00

Hurá, konečně fungují obrázky.. Takže mi dovolte napřed dodat jeden chybějící od minula, takhle vypadá ta čemeřice:

Ale dnešní vyvolenou jedovatou potvorou je: Kalina tušalaj. Latinským jménem Viburnum lantana, opadavý keř o výšce až asi 4 metry, s šedou kůrou a eliptickými listy s pilovitými okraji.
Kvete v dubnu a květnu, květy jsou bílé, malé, uspořádané v poměrně hustém okolíku. Roste na okrajích lesů, na stráních, na slunných a teplejších polohách. Podobně jako Kalina obecná, jde vlastně o rostlinu léčivou, ale tak citlivou na dávkování, že se lze snadno otrávit.

Čemeřice nachová

2006-07-25T13:24:00.000-07:00

Čemeřice nachová (Helleborus purpurascens) je vytrvalou rostlinou, vysokou asi 15-50 cm. Má lysý, poměrně silný stonek, dole hnědý nebo lehce do červena. Přízemní listy jsou dlouze řapíkaté. Květy mají velikost asi 5 cm, zvenčí purpurové, uvnitř zelené. kvete od února do dubna. Občas roste planě na místech bývalých zahrad. Obsahuje několik různých jedovatých látek, otrava jí je značně vážná a nebezpečná. (Hm, aha. blogger se zase jednou rozhodl, že obrázky prostě nebudou. takže až někdy příště holt.)

Blatouch bahenní

2006-07-19T07:16:00.000-07:00

Blatouch bahenní (Caltha palustris) je až metr vysokou vytrvalou rostlinou, rostoucí jak už sám název naznačuje v bahništích a podél břehů. Má lysou silnou lodyhu, většinou na spodní části nafialovělou. Tmavozelené lysé listy jsou na spodní části rostliny dlouze řapíkaté, výše potom přisedlé mají srdčitý tvar. Žluté lesklé květy kvetou v době od Dubna do Června. Celá rostlina obsahuje poměrně malá množství alkaloidů, takže otrava není životu nebezpečná, ale jen nepříjemná.

Kokořík vonný

2006-07-11T22:17:00.000-07:00

Kokořík vonný (Polygonatum odoratum) je vytrvalou rostlinou o výšce asi 15-50 cm. Má hranatý stonek, listy jsou přisedlé, střídavé, tvar mají vejčitý. Bílozelené válcovité, dolů visící květy vyrůstají z úžlabí listů. Kvete přibližně od Května do Června. Roste v borových nebo smíšených lesích, na okrajích lesů, v křoví, na stráních a podobně. Bobule jsou jedovaté, naštěstí však mají tak odpornou chuť, že jich snad nikdy nikdo nesnědl dost na otravu do mrtva. Takže působí nevolnosti a průjmy. Kdysi se používal i v léčitelství, dnes je považován za příliš nebezpečný.

Drchnička rolní

2006-07-08T05:27:00.000-07:00

Drchnička rolní (Anagallis arvensis) je jednoletou rostlinou o ýšce 5-50 cm. Oldyha je poléhavá nebo přímá, vždy však větvená a čtyřhraná. Listy vejčité, květy na dlouhé stopce vyrůstají z úžlabí listů. Kvete od června do září červenými nebo vzácně i modrými květy. Roste na ploích, v zahradách a na různých rumištích. V čechách nepůvodní, zřejmě se rozšířila ze středomoří. Používá se léčivě, ale kořeny jsou mírně jedovaté, a možná že i celý zbytek rostliny, použití je proto možné jen v malých dávkách.

Jírovec maďal

2006-07-04T12:40:00.000-07:00

Jírovec maďal (kaštan, nejedlý kaštan, koňský kaštan, esculus hippocastanum) je narozdíl od ostatních rostlinek tady strom. Je to opadavý, poměrně mohutný strom, o výšce 20-30m, ale jsou k vidění i větší. Průměr kmene je běžně nad 50 cm, u starých vzrostlých stromů i metr a více. Kaštany bývají poměrně často k vidění zasazené například na návsích. Listy jsou veliké, pěti a sedmi četné, vyrůstají na dlouhém řapíku. Květy jsou bílé, vyrůstají na latách dlouhých i 25 cm, plodem je ostnatá koule obsahující jeden až tři kaštany uvnitř. Celá rostlina obsahuje pro lidi mírně jedovatý saponin escin, který by při větší dávce způsobil křeče, zvracení a údajně u dětí byly i případy úmrtí. Naopak kaštany vymacerované v lihu jsou výborným přírodním prostředkem na bolavé nohy, klouby a podobně. (mazání zevně, ne popíjení macerátu.)

Dymnivka bobovitá

2006-06-23T01:12:00.000-07:00

Dymnivka bobovitá (Corydalis intermedia) je vytrvalá, malá (max 25 cm) rostlina vyrůstající z hlízy. Lodyha je přímá, listy dlouze řapíkaté. Roste ve smíšených a listnatých lesích a křovinách, na půdách výživných a humózních, až po skalnaté a kamenité půdy. Kvete nachovými květy, rostoucími v hroznech po až osmi květech v době mezi Březnem a Květnem. Plodem je tobolka. Co se týká jedovatosti, obsahuje slabě jedovaté alkaloidy, otrava na člověku nebyla pozorována.

Černýš luční

2006-06-19T06:38:00.000-07:00

Černýš luční (panenanebi, já napsal ruční.. hrůza..) po latinsky Melampyrum pratense je rostlinou jednoletou, rousoucí však ne na loukách, jak by se zdálo z názvu, ale v lesích, na pasekách a okrajích cest. Je vysoká 10-40 cm, lodyha přímá, listy kopinaté. Květ tvoří hrozen o až 40ti květech. Barva květů je proměnlivá, od žluté, přes narůžovělou až k fialové. Kvete v období července až září, roste poměrně běžně. Rostlina je poloparazitická, omotává své kořeny okolo kořenů jiných rostlin, a odnímá jim vláhu. Je slabě jedovatý.

Tis červený

2006-06-09T02:13:00.000-07:00

Tis červený (Taxus baccata) je jehličnatý, stálezelený keř či strom, rostoucí velmi pomalu, dožívající se značně vysokého věku. (Nezřídka i nad 1000 let) Má tenkou, načervenalou či našedlou kůru, její vnější vrstva se odlupuje v šupinkách. Květy jsou poměrně malé a nenápadné, umístěné jednotlivě v ůžlabí jehlic. Plodem je semeno obklopené z větší části červenou dužninou. Ve volné přírodě roste již jen poměrně zřídka (kriticky ohrožený druh, chráněný zákonem) je však často k vidění v parcích, botanických zahradách a podobně, převážná většina tisů rostoucích někde v lese tam byla pravděpodobně kdysi zasazena. (žije dlouho.. to že bývalou tvrz rozebrali v šestnáctém století sedláci na stavební kámen neznamená že tis nezůstal, a dokonce se nerozmnožil po okolí..) Roste sám od sebe v poměrně tvrdých podmínkách, vyšší hory, skály a podobně.. Něco jako kosodřevina. S vyjímkou dřeva a dužniny obklopující semena je celý zbytek rostliny značně jedovatý, a to směsí tak rychle se vstřebávajících toxinů, že smrt může nastat do několika minut od pozření. V minulosti bývalo jeho pružné a houževnaté dřevo často používáno k výrobě luků (anglický dlouhý luk) případně do intarzie zdobící různé kusy nábytku.

Trnovník akát

2006-05-29T02:35:00.000-07:00

Trnovník akát (Robinia pseudacacia) je mezi jedovatými rostlinami zvláštní tím, že je to strom, nikoliv květina či keř. Jde přitom o strom poměrně urostlý, až 30 metrů výšky, se šedavou, často značně rozbrázděnou kůrou. Listy mají dlouhý řapík, z něhož vyrůstá několik párů vejčitých lístků. Z úžlabí listů vyrůstají obvykla dva trny, někdy však chybí. (proto trnovník) Kvete od května do července bílými květy, uspořádanými v převislém hroznu dlouhém i 20 cm. Akáty rostou v lesích, parcích, tvoří stromořadí podél cest.. Často pěstován jako okrasný, postupem času však u nás dokonale zdomácněl. Celý strom s vyjímkou květů je jedovatý, otravy se projevují bolestmi a zažívacími obtížemi. Poskytuje velmi kvalitní dřevo, proto se často používá jako stavební dříví.

Užanka lékařská

2006-05-20T02:37:00.000-07:00

Užanka lékařská (Cynoglossum officinale) je rostlinou dvouletou. V prvním roce vytváří pouze přízemní růžici listů, v roce druhém z ní vyrůstá větvená, chlupatá lodyha o délce (výšce) 30-90 cm. Přízemní listy jsou eliptické na dlouhém řapíku, na dolní části lodyhy podobné, menší, na horní pak jsou listy kopinaté přisedlé. KVěty jsou filaové až postupně přehází v červenohnědé, kvete od května do července. Roste podél cest, na skalách, v lomech, náplavech řek. Lze ji potkat spíše v nižších teplejších polohách, ojediněle až na pahorkatině. Jak již sám název napovídá, jedná se o rostlinu léčivou, používanou však ve formě obkladů, ne vnitřně, to by pak léčila víceméně vše a jednou provždy. (obrázek ponechán tak jak byl nalezen, věřím že aotur by se nezlobil.)

Rulík zlomocný

2006-05-16T09:07:00.000-07:00

Než se pustíme do rulíku, dovolím si napřed přidat ještě obrázek minule popisovaného vraního oka. A nyní tedy: Rulík zlomocný (atropa belladona) je rostlinou vytrvalou, dorůstající výšky až 150 cm. KVete od července do srpna, a to hnědofialovými či zelenými květy zvonkovitého tvaru. Plodem jsou velké černé bobule. Listy jsou veliké, vejčitého tvaru, květy v ůžlabí listů. Roste na pasekách, v listnatých i jehličnatých lesích a na jejich okrajích. Je poměrně rozšířený, údajně se jím u nás otráví tolik lidí co všemi ostatními jedovatými rostlinami dohromady. Alkaloidy v něm obsažené pů.sobí na nervovou soustavu, otrava se projevuje zrychleným tepem a stavem podobným opilosti. Pro dítě jsou smrtelné již 3-4 bobulky, dospělý přežije asi 3* více.

Vraní oko čtyřlisté

2006-05-13T04:47:00.000-07:00

Vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia L.) patří do čeledi liliovitých. Je to skoro k nevíře, že jeho příbuznými jsou tak pěkné květiny jako je modřenec, konvalinka nebo dnes již velmi vzácná a chráněná lilie zlatohlávek, ale je to tak. Vraní oko sice listy může poněkud připomínatzmíněnou konvalinku, pečlivější pozorovatel však snadno odliší, že listy rostou na poměrně silné lodyze rozložené křížem proti sobě, zatímco listy konvalinky rostou přímo od země.Květ má vraní oko nenápadný, zato když odkvete, plně opravňuje názevrostliny - ze čtyřlístku listů zírá skutečně jako zlovolné oko. Vzhled poněkud odpudivý, jakoby varovný.A právem, protože tato kulička, podobou připomínající přerostlou borůvku, je nesmírně jedovatá. Její podobnost z lesní pochoutkou stála v minulosti mnoho dětských životů. Dítě v lese spatřilo velkou zralou bobuli, mělo ji za extra pěknou borůvku, pozřelo...Dál snad ani nepokračovat, po pozření přijdou bolesti a velmi těžká smrt. Dnes snad již k takovým případům nedochází nebo velmi ojediněla, ale přesto - vraní oko a jeho zlovolné účinky by měl každý znát

Kýchavice černá

2006-05-06T10:04:00.000-07:00

Kýchavice černá (Veratrum nigrum) je vytrvalou rostlinou dorůstající výšky asi 60-120 cm. Má chlupatý poměrně tlustý dutý stonek, listy jsou lysé, tvarem podobné listům jitrocele. Květy (kvete v červenci a srpnu) jsou purpurové až tamvofialové, a páchnou po shnilém ovoci. Roste velmi vzácně na pasekách či v světlých lesích. Obsahuje značné množství alkaloidů, usušená, rozdrcená na prášek vyvolává záchvaty kýchání, pozřená vyvolává krvavé průjmy, rozšířené zorničky, problémy s dechem až smrt. Jde o kriticky ohrožený druh. (A řečeno poctivě, jestli vyhyne tak žádná škoda, hezké to neni, jedovatá potvora..)

Kolotočník ozdobný

2006-05-03T07:35:00.000-07:00

Kolotočník ozdobný (Telekia speciosa) je vytrvalá rostlina o výšce až asi 2m. Má přímou lodyhu, v horní části slabě větvenou. Listy jsou srdčité s vroubkovaným okrajem, horní jsou přisedlé, dolní řapíkaté. Hnědožluté květy jsou tvarově podobné kopretinám, kvetou od června do srpna. Původně pochází z jižní a východní Evropy, k nám dovážená jako ozdovná, ráda zplaňuje podél vodních toků a na lesních mýtinách. Obsahuje látky jež vyvolávají alergické reakce, při pozření pravděpodobně zažívací obtíže.

Vistárie čínská

2006-04-25T00:04:00.000-07:00

VIstárie čínská (Wisteria sinensis) je rostlinou popínavou, překrásně a bohatě kvetoucí. Nicméně je též rostlinou jedovatou, i když v ní obsažené toxiny nejsou příliš silně jedovaté a způsobují jen bolesti břicha a průjmy. Jde o asi 3-15 metrů dlouhou liánu, pnoucí se pravotočivě po vhodném podkladu. Listy jsou složené z několika (3-6) párů lístků na krátkém řapíku. Kvete v době duben-červen, květenství je horzen dlouhý až 30 cm. Jak je již ze jména patrné, pochází původně z Číny (a Japonska, ač se nejmenuje Japonská) V evropě se počala pěstovat zuačátkem 19. století. Potřebuje slunečná a chráněná stanoviště, typicky jižní zdi.

Sousedova papula

2006-04-21T01:35:00.000-07:00

Ústa sousedova (papulis vulgaris) jsou jedním z nejnebezpečnějších samorostlých útvarů ve vašem okolí. nejen že jde o rostlinu (vyrostlo to) parazitickou a jedovatou, ale ještě navrch mají schopnost kousat, a to nejraději přímo zezadu do krku. Vyznačují se růžovou barvou rtů, obvykle obsahují okolo 16ti zubů a dlouhý, jedovatý jazyk. Nejlepší obrana je jejich včasné ucpání botou, v nouzi alespoň rukou. Vyskytují se po celém světě, obzvláště nebezpečná jsou v období takzvané okurkové sezony. Jako prevenci lze doporučit rum či vodku, ú.s. sice budou jedovatá dál, ale vám to nebude tolik vadit.

Dipladénie

2006-04-19T22:51:00.000-07:00

Dipladénie (Dipladenia sanderi) je rostlina rostoucí buď popínavě, nebo jako keřík. Má tmavozelené mastné listy protáhlého tvaru, kvete růžovými květy se žlutým středem. Je to rostlina teplomilná, původně pocházející z jižní ameriky, volně u nás neroste, jen v zahradách a sklenících. Je pro své náročné pěstování a vbysokou jedovatost nevhodná k pěstění v bytě. Smrtelně jedovatá.

Kručinka německá

2006-04-03T18:23:00.000-07:00

Kručinka německá (Genista germanica) je malým keříkem z čeledi bobovitých. Rostlina dorůstá maximálně 50 cm, rozvětvený kmínek je v dolní části porostlý trny, v horní pak chlupy a listy. Květy jsou žluté, vyrůstají v hroznech na koncích větví. Roste na lehčích kyselejších půdách, podél okraje lesů, na loukách a vřesovištích. V čechách roste poměrně roztroušeně od nížin až po horské oblasti, místy zcela chybí. Semena obsahují směs alkaloidů.

Jmelí bílé

2006-03-27T23:34:00.000-08:00

Bílé jmelí, (Viscum album) bylo považováno za mimořádnou rostlinu již za časů dávno minulých. Keltští kněží druidové jej prokazatelně používali ke svým obřadům, později se vetřelo do křesťanských tradic, a tak jmelí dodnes hraje podstatnou úlohu v období vánoc. (Druidi jej sekávali zlatými srpy na nový rok.) Nicméně jako rostlina jde o stélezelený parazitický keř, jehož modifikované kořeny prorůstají kůrou hostitelské rostliny a sají živiny přímo z ní. Kmínek (i větve) se pravidelně větví, listy jsou protáhlé světlezelené, z květů vznikají jako plody bílé kuličky. Může se používat k léčbě například vysokého tlaku, ale jen ve velmi omezených dávkách a jen krátkou dobu.

Děhel lesní

2006-03-26T05:44:00.000-08:00

Angelica sylvestris neboli česky děhel lesní je jediným zástupcem rodu angelica rostoucím v Čechách. Jde o víceletou až vytrvalou rostlinu o výšce až do dvou metrů, s dutými, lysými lodyhami. Má zpeřené listy, dolní mohou měřit až 60 cm, květ je okolík, bílý nebo narůžovělý. Roste v lesích, na loukách a rašeliništích, vyžaduje mnoho vody. Dříve se používal v léčitelství, dnes se nepoužívá, látky obsažené v rostlině jsou při větších množstvích jedovaté.

Hyacint východní

2006-03-22T14:12:00.000-08:00

Hyacint východní (Hyacinthus orientalis) je vytrvalou malou rostlinou, vyrůstající na jaře z cibulky. Listy jsou dlouhé a neširoké, tuhé se žlábkem. (podobné jako u narcisů, jen masivnější) ze stonku vyrůstá hrozen růžových, červených nebo bílých květů. Rostlina původně pochází ze středomoří, u nás se dá pěstovat, ale nešíří se sama od sebe. Jde o rostlinu mírně jedovatou, při požití vyvolává zažívací obtíže. (průjem a zvracení.) Podle legendy první hyacinty vzrostly z krve krásného jinocha Hyacinta, jež byl zabit když se bůh Appolón předváděl jak umí házet diskem. Bohužel, obrázek nebude, blogger se jaksi rozhodl v tomto ohledu stávkovat. Takže snad příště to již půjde.

Bolševník obecný¨

2006-03-01T13:19:00.000-08:00

Bolševník obecný (případně též velkolepý) latinsky Heracleum sphondylium je rostlinou o níž se občas doslechnete poměrně ošklivé zprávy. Jde totiž o rostlinu značně vytrvalou, odolnou a v našich podmínkách se jí velice daří, na některých místech republiky s úspěchem potlačuje původní květenu. Do čech byl zavlečen jako rostlin a ozdobná, a opravdu se mu tu líbí. Jde o bylinu dvou a více letou, jež dorůstá nezřídka i dvou metrů a víc (viděl jsem i podrost vysoký cca 3 metry jak kvalitně dusí mladé stromky) jejíž přízemní listy jsou obrovské (nad půl metru) a i ty lodyžní nejsou zádné lístečky. Má chlupatou, rýhovanou lodyhu, docela se podobající bolehlavu. On se ostatně vůbec docela podobá bolehlavu, zětšenému tak 3-4*. Na vrcholku lodyhy kvete veliký bílý květ. (květenství) Celá rostlina je jedovatá, už jen dotyk působí citlivým lidem a alergikům problémy. (Zajímavé je, že jsem alergik, a zrovna bolševník mi nevadí..)

Zemědým lékařský

2006-02-08T05:09:00.000-08:00

Zemědým lékařský (Fumaria officinalis) je jednou z relativně nenápadných rostlin. Jedná se o jednoletou, až 50cm vysokou bylinu s přímou lodyhou. Listy řapíkaté, zpeřené.. Květy jsou v koncovém hroznu, bílo růžovo tmavočervené barvy. Roste na polích, loukách, v zahradách, různých rumištích a podobně.. Roste poměrně hojně až do podhorských výšek, převážně podél pruhů polí. Obsahuje různé alkaloidy, pro které se i sbírá a používá v lékařství, nicméně jako vše, ve větších množstvích způsobují zdravotní potíže.

Kokrhel luštinec

2006-02-05T19:00:00.000-08:00

Kokrhel luštinec (Rhinanthus alectorolophus) je jednoletá poloparazitická rostlina, s hranatou tmavofilaovou lodyhou a listy ne nepodobnými kopřivě. Výška je 10-80 cm, květy vyrůstají nad kolínky listů. Kvete od května do července, barva květů je žlutá. Roste na mezích, plích, podél cest, preferuje hlinité, výživné půdy. Roste poměrně vzácně po celé ČR. Je slabě jedovatý.

Pámelník bílý

2006-02-02T11:35:00.000-08:00

Pámelník bílý (potažmo pamélník) (Symphoricarpos albus) je listantý opadavý keř, o velikosti maximálně asi 2,5-3 metry. Má tenké větvičky, listy jsou krátce řapíkaté lehce zašpičatělé. Z úžlabí listů vykvétají bílo růžové květy, dozrávající v bílé bobule o velikosti až asi 1,5 cm. Jak již tomu tak bývá, používá (a hlavně používal) se v léčitelství, a to kořen a bobule (bobule jak čerstvé, tak sušené, jsou užitečné na problémy s močovými cestami a močovým měchýřem, maximální dávka je 4 bobulky deně po 14 dní.) Jinak ve větších množstvích toxické. Pěstuje se často jako živý plot v parcích, podél cest a tak.

Janovec metlatý

2006-02-01T17:59:00.000-08:00

Janovec (ne jalovec) metlatý (Sarothamnus scoparius) je keř, či spíše polokeř, maximální velikost je někde pod 3 metry výšky. Jeho větve jsou víceméně jen dlouhými pruty s přirostlými listy a květy. Nneí původní, ale roste prakticky po celé ČR, a to vna okrajíc lesů, n a pasekách, ve skalách, v lomech, prostě tam kde je mezera mezi rostlinami žijícími v jednom a druhém prostředí.Krásně to ukazuje druhá fotografie, kde je zachycen keř janovce rostoucí na okraji volného pásu kolem železniční trati. Je relativně mírně jedovatý, má dokonce i své (minimální) využití k léčení, ve větších množstvích vyvolává zvracení, průjem, obtížné dýchání.. až smrt zástavou dechu.

Sněženka

2006-01-31T12:46:00.000-08:00

Sněženka podsněžník (jarní, bílá) latinsky Galanthus nivalis je rostlinou vytrvalou, o výšce 10-20 cm. Roste z cibulek, má přímý anhoře ohnutý stonek zakončený bílým květem. Listy jsou zelené, ojíněné, připomínají masitější listy trávy. Sama o sobě roste poměrně vzácně, často však zplaňuje na místech kde byla kdysi vysazena. Roste tedy jak v lesích a loukách, tak na zahradách a v parcích. Je v ČR chráněná zákonem. Jedovatá je hlavně cibulka, ale není vhodné ochutnávat ani další části rostliny. Otrava se projeví zvracením a průjmem. Je to jedna z prvních kytiček, rozkvétá poměrně často ještě obklopena sněhem.

Pryskyřník lítý

2006-01-30T16:41:00.000-08:00

Pryskyřník lítý (Ranunculus sceleratus) je jedno až dvou letá bylina, o vzrůstu maximálně asi metr. Její zvláštnost je to, že má na lodyze postupně tři druhy listů, jež se liší tvarem. Roste na vlhkých březích rybníků, louží, na krajích bažin, v příkopech. Roste prakticky po celých čechách, s výjimkou hor, vyskytuje se prakticky po celé Evropě, A v Asii po Ural. Čerstvá rostlina je toxická, sušená neškodná (ale také bez jakéhokoliv užitku, prostě seno).

Podražec křovištní

2006-01-27T07:04:00.000-08:00

Podražec křovištní (Aristolochia clematitis) je asi metr vysoká bylina s poměrně zajímavým vzhledem. Srdčité listy na dlouhém řapíku (ne nepodobné listům břečťanu) doplňují květy tvaru více než nestantdartního. Dříve se používal i k vyvolání porodu nebo potratu, dnes pro vyasokou toxicitu řazen k jedovatým rostlinám. Občas roste na jižní moravě, všude jinde jde o zdivočelé vysazené rostliny.

Oleandr obecný

2006-01-25T18:05:00.000-08:00

Oleandr obecný (Nerium oleander) Je vytrvalý keřík či keř (o velikosti asi až 4-5 metrů) s kopinatými úzkými kožnatými listy a květy na vrcholcích větví. Je mimořádně jedovatý, po pozření je nezbytné vyvolat zvracení a přivolat lékaře, jinak hrozí smrt.

Kýchavice černá

2006-01-22T11:27:00.000-08:00

Rostlina zvaná kýchyvice černá (Veratrum nigrum) je rostlinou jedovatou. Je však také rostlinou zakonem chráněnou jako kriticky ohrožený druh, takže je velice vzácná a otrava jí tudíž prakticky nehrozí. Navíc rostlina nepříjemně zapáchá.. Jde o vytrvalou, 60-130 centimetrů vysokou rostlinu, s bolým chlupatým stonkem a střídavými listy. (tvar čepele značně připomíná jitrocel..) Roste vzácně ve světlých lesích. Květ je černý, a zapáchá jako shnilé ovoce.

Omluva

2006-01-20T10:07:00.000-08:00

Chtěl bych se omluvit za to minule. Sice nehodlám ani podobnou z novin ukradenou zvrhlost mazat, ale snad se již nedostanu do situace kdy bych se musel k něčemu podobnému uchýlit. Jen kdybyste tušili jak mi bylo, snad by to ve vás vyvolalo jisté pochopení.

MHD

2006-01-17T12:20:00.000-08:00

Dennodenně poslouchám plky o tom, jak se dopravní podnik snaží za dvacet korun jízdného zvyšovat komfort cestujících a jak za pouhých čtyřicet korun (no nekupte to), budu moci jezdit v noci čisťoučkými, bezdomovcůprostými tramvajemi – nastojte – s průvodčím!! Po tolika letech znovu průvodčí… Jen šňůrku ke zvonku v prvním voze už prý nebude mít koženou a tvrdá kartonová jízdenka nebude stát padesát haléřů…

Jednak nevím, proč bych měla platit čtyřicet korun za to, že mohu jet tramvají, jejíž běžná sazba je dvacetikoruna a pak – to budou průvodčí chránit cestující s obuškem v ruce nejen před agresivními opilci, ale i před řidiči? Milý magistrátní dopravní podniku a milý radní Steinere (ODS), odpovědný za dopravu, pokud si veřejné služby představujete takto, pak mne napadá jedině jediné, co si s nimi můžete udělat. A to nejde napsat.

Mák

2006-01-14T12:55:00.000-08:00

Mák setý sice obsahuje jedlá semena, ale v makovici (přesněji řečeno v jeho míze která je v celé rostlině) je sbírka alkaloidů jako v málokteré rostlině. Popis máku snad není potřeba, spíše se zaměřím na popis jeho využití a zneužití. Všechny složky makové šťávy jsou lékařsky využitelné a také využívané, konkrétně morfin, kodein, papaverin, nějaký ten atropin atd, i když jako vše ve větších množstvích najednou jsou smrtelné. Suchá šťáva má však svoje samostatné jméno, říká se jí opium, a její chemickou úpravou vzniká mnoho dalších drog, například heroin. Též jen rozvařené syrové makovice (pod názvem polský kompot) vyvolávají efekt pro feťáky přitažlivý. Proto je v mnoha státech pěstování máku zakázané a trestné.

Divizna velkokvětá

2006-01-12T09:42:00.000-08:00

Podobně jako prakticky všechny další léčivé rostliny je i divizna ve větším množství zdraví škodlivá, a její semena jsou údajně dokonce přímo jedovatá. Divizna je rostlinou dvouletou, na květinu přímo obřích rozměrů, její stonek měří nezřídka i více než dvaapůl metru. Má veliké chlupaté přízemní listy, uprostřed nichž vyráží mohutná, taktéž hustě olistěná a chlupatá lodyha. Na jejím konci se vytváří mohutný klas jasně žlutých květů. Roste prakticky kdekoliv, je jak planá tak pěstovaná.

Čemeřice

2006-01-08T05:59:00.000-08:00

Celým jménem Čemeřice černá latinsky Helleborus niger je rostlinkou poměrně malou, ale zato jedovatá je pořádně. Má oblý stonek a přízemní listy. Květy jsou bílé či slabě narůžovělé, kdysi se používala i k léčení, je cšak velmi nebezpečná.

Konitrud lékařský

2006-01-05T03:19:00.000-08:00

Konitrud lékařský (Gratiola officinalis) je už podle názvu rostlinou používanou v lékařství, je však natolik nebezpečný že se dnes prakticky nevyužívá, a jakékoliv použítí bez dohledu odborníka může skončit i smrtí. Současně jde o rostlinu chráněnou zákonem. Jde o vytrvalou rostlinu o výšce až asi půl metru, s přímou tmavozelenou lodyhou. Květy vyrůstají jednotlivě z podpaždí listů. Roste ojediněle v bažinatých oblastech Moravy, prakticky nikde v Čechách.

Rostlinky mohou být

2006-01-01T07:41:00.000-08:00

Jedovaté, ael také krásné, a proto jim skusme některé jejich hnusné vlastnosti zapomenout. Zvláště když je dneska nový rok, datumka se přetočila na 1.1.2006. Doufejme, že se nám bude i v tomto roce dařit, že se alespoň nebudeme mít hůře než loni.

Sněženka

2005-12-29T04:33:00.000-08:00

Sněženka (Galanthus nivalis) ja malá (10-20 cm vysoká) kytička vyrústající z cibulek velmi brzo na jaře, kvetoucí poměrně často ještě mezi zbytky sněhu. Má krátké listy, připomínající svým tvarem normální trávu, barvy tmavozelené. Roste původně v lesích, vysazovaná v zahradách, parcích atd. Sněženka je jedovatá, a navíc ještě zákonem chráněná jako ohrožený druh.

Náprstník

2005-12-26T06:59:00.000-08:00

Náprstník velkokvětý (Digitalis grandiflora) Je rostlinou vytrvalou, vysokou asi 50cm až 1 a čtvrt metru. Jasně zelená, nevětvená lodyha přechází na konci v volný hrozen žlutohnědých květů. Listy jsou kopinaté. Roste na pasekách případně ve světlejších lesích. Celá rostlina obsahuje v poměrně hojném množství alkaloidy upravující (v nesmírně malých dávkách) činnost srdce, pře dávkách větších způsobují smrt. (mimochodem, jde o digitalis, jed známý z detektivek)

Vánoce jsou tady

2005-12-24T05:05:00.000-08:00

Přesněji dokonce dnes je štědrý den, jeden to z největších svátků v roce, a tak bych vám všem chtěl popřát, bayste se měli rádi, byli v pohodě, a dařilo se vám pokudmožno vše na co sahnete. Hodně štěstí a zdraví.

Krtičník hlíznatý

2005-12-23T06:33:00.000-08:00

Krtičník hlíznatý (Scrophularia nodosa) je vlastně rostlinou léčivou, použíéval se právě na léčení krtice, od toho název, (krtice je zánět uzlin, jedna z nemocí zvaných zjednodušeně mor.) ale jako skoro vše, čeho moc škodí, a předávkování léčivou rostlinou vás také otráví spolehlivě. Přesněji, ty léčivé účinky jsou vždy schopné vyléčit nemoci jednou provždy formou exitu, nebo alespoň hodně ošklivého záchvatu. Krtičník je vytrvalá rostlina, rostoucí prakticky po celé ČR. Má výšku okolo metru, lodyha čtverhraná, načervenalá. Hnědočervené květy se skládají v hrozen, listy mají podobný tvar jako listy kopřivy.

Hyacint východní

2005-12-19T01:44:00.000-08:00

Hyacinthus orientalis neboli haycint východní je jistě rostlinou velice pěknou, ozdobnou. Kvete velmi brzo na jaře, v březnu či dubnu, velice dekorativními růžovými květy. Jde o vytrvalou rostlinu vzrůstající z cibulky, její maximální výška je asi 30 cm. Celá rostlina je mírně jedovatá.

Drchnička rolní

2005-12-14T20:09:00.000-08:00

Drchnička rolní (Anagallis arvensis) je jednoletá středeně velká rostlina z čeledi prvosenkovitých. Má čtverhranou větvenou lodyhu, z níž vyrůstají vejčité listy bez řapíku. Z úžlabin lsitů vyrůstají květy na dlouhé stopce, sytě červené barvy. Roste na polích, zahradách a například také na různých rumištích. Je to vlastně rostlina léčivá, ale při většícm množství je jedovatá.

Tolita lékařská

2005-12-13T13:57:00.000-08:00

Tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria) je rostlinou vytrvalou. Jde o rostlinu z čeledi klejichovitých, výšky až asi 1,3 metru, rostoucí u nás ba stráních a okrajích lesů. Má přímou, nevětvenou lodyhu, se srdčitě vykrojenými listy a žlutobílými květy. Je užívaný v léčení, ve větších množstvích by způsobil zdravotní potíže.

Štírovník růžkatý

2005-12-12T15:51:00.000-08:00

Štírovník růžkatý neboli Lotus corniculatus je další z jedovatých součástí lučního kvítí. Je to vytrvalá rostlina s lodyhou o délce až 60cm, většinou poléhavá. Lístky jsou malé, na koncí lodyhy vykvétají žluté květy. Rostlina obsahuje látky ve větším množství jedovaté.

Pryskyřník prudký

2005-12-11T12:06:00.000-08:00

Pryskyřník (Ranunculus acris) je jednou z mnoha lučních květin. Je to vytrvalá, až metr vysoká bylina s přímou větvenouá lodyhou, zbarvenou místy (ostatně jako listy) do červena. Listy jsou řapíkaté, rozeklané, květy (v květnu až září) jsou žluté. Roste po celé čr, celá rostlina je jedovatá.

Srdcovka

2005-12-10T18:33:00.000-08:00

Srdcovka nádherná (Dicentra spectabilis) Je rostlinou vytrvalou, vysokou něco pod metr. Má přímou, načervenalou lodyhu, z níž vyrůstají listy trochu podobné listům javoru. V květnu či červnu kvete, na koncích se vytváří veliké červené květy, tvaru srdce. Celá rostlina obsahuje různé alkaloidy.

Leknín bílý

2005-12-09T04:38:00.000-08:00

Leknín bílý (Nymphaea alba) Je jedovatá, vytrvalá, zákonem chráněná vodní rostlina. Má listy s řapíky dlouhými i 3 metry, mezi nimi vyrůstá v době květu překrásný bílý květ s e žlutým středem. V přírodě roste zřídka, většinou na jižní moravě.

Břečťan

2005-12-08T08:32:00.000-08:00

Břečťan popínavý, neboli hedera helix je rostlinou liánovitou. Tvoří jej několik dlouhých větví (až asi 20 metrů) se zelenými lístky. Je taktéž rostlinou velmi vytrvalou, někteřčí známí jedinci jsou staří alespoň 500 let a mají průměr kmene i metr. Celá rostlina je jedovatá.

Kokrhel luštinec

2005-12-07T15:54:00.000-08:00

Kokrhel luštinec (Rhinanthus alectorolophus) je rostlinou poměrně slabě toxickou. Jde o rostlinu jednoletou, výšky něco pod metr. Má přímou, tmavočervenou či fialovou lodyhu, s listy podobnými listům kopřivy. Jeho květy jsou však již kopřivě naprosto nepodobné, jsou žluté a poměrně veliké. Roste poměrně ojediněle na loukách a podél polních cest.

Dřišťál

2005-12-06T14:37:00.000-08:00

Dřišťál obecný, asi 3 metry vysoký opadavý keř, žlutošedé trnaté větve s malými lístky, květy jsou žluté, malé, tvoří hrozen. Roste na stráních, okrajích lesů a křoví, celá rostlina je jedovatá.

Potvora politická

2005-12-04T23:44:00.000-08:00

Ano, do HDP se počítá všechno, co je vyrobeno a prodáno. Problém je v tom, že HDP umožňuje pouze přičítat. Do HDP započítávají i katastrofy, autohavárie, kriminalita a podobné věci jen proto, že to všechno stojí peníze. A proto se ekonomové radují i z takových věcí. Kdyby tyto položky bylo možno odečítat, tak by ekonomové splakali nad výdělkem. A řeči o růstu ekonomiky by si mohli ušetřit. Horší by bylo, jak to vysvětlit občanům. Je škoda, že při jásání nad růstem HDP nám ekonomové a politici neřeknou, kolik lidského utrpení se za tím skrývá. Kolik procent neštěstí, katastrof, vražd, rozvodů se ukrývá za těmi čísly.

Bolševník

2005-12-03T14:29:00.000-08:00

Přesněji celým jménem bolševník velkolepý, je rostlinou na pohled vcelku pěknou, ale jinak docela zákeřnou. Minimálně už proto, jak se (není původní) u nás namnožil a n amnoha místech vytlačil původní rostlinstvo, a také proto, že je jedovatý, dokonce i na dotek mohou citliví jedinci reagovat zdravotními problémy.

Čemeřice zelená

2005-11-30T11:23:00.000-08:00

Čemeřice zelená (Helleborus viridis) je jednou z nemnoha rostlin dovezených z jižní ameriky, jež u nás velice vzácně zplaněly. Prakticky ji nepotkáte jinak, než vzrostlou ze zplanělých příbuzných. Jde o rostlinu vytrvalou, vysokou 20-40cm, s listy na řapíkách podobných listům konopí. Kvete v období od Února do dubna, čili by se dalo říci že velmi časně, její květy jsou sametově zelené barvy, což je opravdu neobvyklé. Celá rostlina je smrtelně jedovatá.

Orsej jarní

2005-11-29T15:47:00.000-08:00

Orsej jarní (Ficaria verna) je jednou z mnoha malých vytrvalých bylin se zeleným listem a kopretině podobným žlutým květem. Má ráda stinější místa, vlhká a klidná. Louky, okraje polí a případně samotné listanté lesy. Už samotný údaj, že jejího odvaru bylo používáno k léčbě hemeroidů naznačuje, že je k jídlu značně nevhodná.

Ideologie

2005-11-28T12:48:00.000-08:00

Moderními mýty jsou ideologie.Víme to o nich, ale stále je akceptujeme. Proč? Ideologie přežívají pouze proto, že je stále, ukotveni vnitřně v mýtu, vyžadujeme. A také jistě proto, že představují médium moci. Nepřežívají dále jako spouštějící sloučeniny vnější identifikace s vnitřní touhou po smyslu života, která je konečným derivátem vývoje od nějaké první kulturní formy, jež začala vysvětlovat svět. Nepřežívají jako dynamický projev civilizačního vývoje. Přežívají proto, že nic lepšího než je a jimi definovanou pluralitní demokracii nemáme…

Každý liberál nebo dialektik se urazí, pokud ho budeme porovnávat s mýtickým člověkem. Přesto mají tolik společného. Vesměs soudíme o mýtech, že jsou primitivní, protože nevycházejí ze hmatatelných a hlavně ověřitelných faktů. Mýtus nám symbolizuje něco, co jsme překonali a co můžeme vnímat pouze jako relikt, spíše atavismus. Je to jakýsi princip vývoje, který je společný jak pro ontogenezi, tak pro fylogenezi. Když se dítě vyvíjí, vnímá svůj vývoj jako překonávání určitých etap. Každý pokrok je vnímán jako vývoj k nějakému vyššímu stadiu existence a překonané stupně nebo jejich připomínka (mladší děti) bývají posuzovány odmítavě jako něco překonaného.

Takhle se díváme na mýtus. Nevidíme v sobě část lidí, kteří žili před (pouhými) pár tisíci let uzavřeni do kruhu mýtického myšlení. Považujeme je, stejně jako rostoucí děti sebe sama před pár lety, za někoho úplně jiného, než jsme nyní. Považujeme se za odlišné tvory, které od sebe přece odděluje tak velká časová hranice. Stejně jako děti si neuvědomujeme, že to, čím jsme byli před pár (tisíci) let je naší součástí, a to determinující součástí. Že to, co považujeme za cizí a překonané, tvoří kostru toho, za co se považujeme nyní – za, sexuálně nebo civilizačně, vyspělé osobnosti. Mýtická (skutečná) kostra určuje tvar, který vidíme v odraze zrcadla nebo světa. Ten nám poskytuje stejný zdroj identity, jako zrcadlo samo. Pod vším tím civilizačním nánosem se skrývá onen primitiv(dítě), který má velký podíl na všech zásadních rozhodnutích, jež v životě činíme.

Jírovec maďal

2005-11-27T09:04:00.000-08:00

Jírovec maďal (Hippocastanum vulgare, kaštan koňský) je stromem o výšce asi 30 metrů, a průměru kmene i metr až dva. Má veliké složené listy na dlouhém řapíku, květy vykvétají na latách na větvích, kvete v květnu, květy mají bílou barvu. Plody jsou ostnaté tobolky s několika kaštany uvnitř. Roste? U nás poměrně běžně, naprostá většina stromů však byla sázena člověkem. Používá se k léčení, ale při větších dávkách (nebo delším užívání) je vše ze stromu jedovaté. Na druhou stranu, třeba plody naložené v lihu jsou výborné k mazání bolavých kloubů, naraženin atd..

Blín černý

2005-11-26T03:57:00.000-08:00

BLín černý (Hyoscyamus niger) je žláznatá, chlupatá asi metr vysoká odporně páchnoucí bylina, která s oblibou roste podél cest či na rúzných rumech, skládkách a podobně. Má rovnou chlupatou lodyhu, přízemní listy jsou řapíkaté a vejčité, lodyžní jsou zubaté. Celá rostlina obsahuje množství látek, které jí činí smrtelně jedovatou, vyhýbejte se mu.

Pieris květnatá

2005-11-26T00:02:00.000-08:00

Pieris květnatá (Pieris floribunda) je asi 3 metry vasoký neopadavý listnatý keř. Listy eliptické, květy na koncích větví ve formě dolú visícich obrácených zvonků. Je poměrně jedovatá, a to celá rostlina, jedy se mohou dokonce i pylem přenést do medu ale skoro nikdy v toxických dávkách. Původně pochází z USA, ale pro svou ozdobnost se dováží a pěstuje, snad niokde zatím nestihla zplanět.