Jed z huby

Nějakou dobu jsem tu nevypouštěl vlastní jedy z jedovaté papuly, ale časy se mění, lidé se mění atd atd. A tak holt opět občas něco přibyde. Patrně hlavně o exotických rostlinkách, co se k nám poslední dobou dováží na tuny. Znáte to sami, v různých megamarketech nakoupíte v akci čtvero podezřelého roští za pár kaček. Ale nikdo neví co je to vlastně zač, jestli to náhodou není jedovaté, nebo obydlené zvířátky z druhého konce světa. Jako posledně, kdy si takhle koupila rodinka palmu a ono v ní bylo hnízdo smrtelně jedovatých pavouků. Naštěstí se to poznalo podle divných zvuků co vydávali. Jinak mohlo docela klidně dojít k tragédii.

Bolševník obecný

Bolševník obecný (Heracleum sphondylium) je menším, nicméně o nic příjemnějším příbuzným známému bolševníku velkolepému. A ostatně i se známým bolehlavem, jehož se ke trávení osob používalo po celá staletí. (bolehlavem byl otráven například Sokrates a rozhodně nebyl jediný) Bolševník sám též nepříjemně zapáchá (květy voní tak medově sladce, až je to fuj, stonek rovnou smrdí) A to že je menším příbuzným neznamená, že by byl malý. Bolševník obecný dorůstá výšky dvou metrů, a při podobné velikosti jsou spodní části rostlin natolik dřevnaté, že kosa nemá šanci. Ještě tak se zlomit, ale ne useknout bolševníkový porost. Z růžice ohromných přízemních listů vyrůstá rýhovaná lodyha místy též olistěná (mnohem menšími listy). Lodyha se několikrát větví, na konci každé větve vykvétá květ v podobě okolíku. Roste s oblibou na loukách, jejich okrajích, pastvinách, na okrajích lesů, ve vlhku. Prakticky po celé evropě je relativně běžný. Celá rostlina je jedovatá, nejhorší jsou údajně nezralé plody. Kdysi se užíval jako projímadlo, ale údajně i jako afrodisiakum. (Hm, to mi nějak nejde dohromady tyto dvě funkce) Nicméně dnes je považován za příliš nebezpečný k léčení. Ostatně rostlina je natolik nebezpečná, že i jen sbírat se musí v rukavicích, a rouška též neuškodí.

Jmelí bílé

Jmelí bílé (Viscum album) kdo by je neznal? Vždyť jde o rostlinu rostoucí běžně prakticky v jakémkoliv lese. Jde o parazitickou rostlinu rostoucí v korunách stromů. Živiny saje kořeny ze stromu, a němž roste, nicméně se zdá, že jmelí současně poskytuje svému stromu ochranu před některými plísněmi a houbami a celkově prakticky nijak neškodí. Jmelí je použitelné v léčitelství, vyšší dávky jsou ale nebezpečné, protože obsahuje mnoho toxinů.

Áron plamatý

Áron plamatý (arum maculatum) je chráněnou rostlinou (ohrožený druh) jež je mírně jedovatá. Kdysi byl využíván i v léčitelství, dnes se již prakticky nepoužívá. Jde o vytrvalou rostlinu o výšce až asi 50 cm, se střelovitými listy dlouhými až asi 25 cm na dlouhém řapíku. Roste vzácně ve vlhčích nebo lužních lesích, obvykle smíšených. Býval považován za afrodisiakum, ale tyto účinky se nikdy nepotvrdily.

Opět chvíli bez dozoru

Omlouvám se, že to tu bylo opět chvilku bez jakýchkoliv nových příspěvků, ale znáte to sami: Člověk je zaměstnaný a nemá čas se věnovat něčemu dalšímu. A navíc mi bylo nějak špatně. (Tedy, ne že bych teď překypoval zdravím, ale bylo to horší..)

Pelyněk pravý

Pelyněk pravý (artemisia absinthium, herba absinthii) je rostlinou pověstně hořkou, pochází od ní přísloví: hořký jako pelyněk. Jde o vytrvalou bylinu z čeledi hvězdnicovitých s chlupatou, rýhovanou, větvenou lodyhou, poměrně hustě porostlou listy. Květy jsou na horních koncích lodyhy uspořádané jako lata, mají žlutou barvu. Kvete od července do října. Pelyněk je vynikajícím přírodním prostředkem na žaludeční potíže, avšak musí se užívat s mírou, obsahuje totiž značné množství halucinogenního jedu thujonu. Pelyněk je základní složkou likéru absinth, avšak právě spojení thujonu s alkoholem je velmi nebezpečné při pravidelném užívání větších dávek. Thujon totiž likviduje (rozpouští) mozkové buňky, a po čase tak u silných pijáků absinthu docházelo ke stavu zvanému absintismus, kdy jim v hlavě vzniklo doslova prázdno, a oni jen seděli či měli záchvaty podobné epilepsii.

Kapraď samec

Kapraď samec, (Dryopteris filix-mas) je rostlinou z čeledi kapraďovitých (jak překvapivé, že?) . Ono vůbec, kapraďovité rostliny jsou vývojově velmi staré, pokrývaly zemi již v dobách, kdy tu kráčeli dinosauři, koneckonců pozůstatky tehdejších (obřích) kapradin se zachovaly ve formě uhlí. (Spolu s dalšími rostlinami, plavuněmi a obřími přesličkami) Jde o rostlinu rozmnožující se výtrusy, nemá květy, nemá hlavní stvol. Jen dlouhé řapíky se střídavými listy. U tohoto druhu kapradí je dálka jednotlivých řapíků až cca 1,5 metru. Roste v převážně stinných a vlhkých lokacích, běžně v lesích, na jejich okrajích, v křoví. Je značně hojné. Dříve se užívalo i v léčitelství (například proti parazitům) potřebné dávkování je ale nejisté, mohl se relativně snadno otrávit celý pacient.